Letos je tomu právě 60 let od chvíle, kdy v roce 1959 se lopatky první turbíny vodního díla Lipno I poprvé roztočily a turbosoustrojí začalo dodávat do sítě první kilowatty elektrického proudu. Stalo se tak po desítkách let předchozích úvah a plánů na využití energetického potenciálu horního toku Vltavy a po 7 letech náročných stavebních prací, na kterých se podílelo na 32 tisíc pracovníků.

„Rád konstatuji, že vodní dílo Lipno spolu s podzemní vodní elektrárnou jsou v dobré kondici. Jedná se o jedinečná vodní díla, která velmi výrazně přispěla a i nadále přispívají k všestrannému rozvoji regionu Lipenska. Současně hraje vodní dílo Lipno významnou roli v ochraně před povodněmi i při řešení problémů spojených se suchem a s nedostatkem vody,“ konstatoval na slavnostním setkání k 60. výročí uvedení přehrady do provozu generální ředitel státního podniku Povodí Vltavy Petr Kubala, a dodal: „V této souvislosti bych rád rovněž ocenil velmi dobrou spolupráci se skupinou ČEZ při využívání vodní energie, kterou nám vodní dílo Lipno poskytuje.“

Vodní nádrž Lipno I tvoří největší vodní plochu v ČR, o velikosti 4 870 ha. Délka vzdutí je 42 km, největší šířka jezera je 5 km a délka břehu 150 km. Objem nádrže činí 309,5 mil m krychlových. Maximální hloubka je u hráze 25 m, průměrná hloubka je 6,5 m.

Horní tok řeky Vltavy je již od přírody velmi vhodný pro využití vodní energie. Představte si řeku, která na krátkém úseku mezi Lipnem a Vyšším Brodem má výškový rozdíl 163 metry. Vltava na tomto místě sice vytváří bohatý meandr, takže její koryto tu měří 12 kilometrů, avšak vzdušnou čarou je to vzdálenost mnohem kratší, pouhých 3,5 kilometru.

A v čem spočívá výjimečnost této přehrady? Právě v tom, že se stavbaři rozhodli hydrocentrálu umístit hluboko pod jezero do skal a provrtat k ní dvě kolmé šachty, jimiž bude voda padat na lopatky dvou Francisových turbín a svou obrovskou silou jimi bude otáčet. Přitom museli najít pro řeku, padající do nitra země cestu, kudy by se dostala zase ven. Vybudovali tedy 3,6 km dlouhý vodorovný tunel pod masívem hor, kterým je voda odváděna do vyrovnávací nádrže Lipno II ve Vyšším Brodě. Cesta byla hloubena z obou směrů, před půlnocí z 10. na 11. ledna 1956 se tuneláři téměř 3 kilometry od Vyššího Brodu a 650 metrů od podzemního sálu setkali, a to pouze s pěticentimetrovou odchylkou.

Kaverna hydrocentrály je vylámána zhruba 200 metrů pod povrchem terénu ve skalním žulovém masivu. Její rozměr je srovnatelný s hlavní lodí Svatovítského chrámu na Pražském hradě.
Do podzemní jeskyně směroval ze strany pod sklonem 45 stupňů neobvyklý šikmý tunel, budoucí komunikační cesta pro elektrárnu, kterou se pak spouštěly dolů do hlubin ocelové turbíny a celé obrovské díly obou hydrogenerátorů. Tato komunikační šachta je dodnes zachována.

Zároveň s výstavbou lipenské hydroelektrárny bylo nutno na vhodném místě vybudovat menší přehradu zvanou Lipno II., v níž by se zachycovala voda vypouštěná z velké přehrady při provozu špičkové elektrárny. Nová elektrárna u vyrovnávací nádrže zahájila provoz na jaře 1957 a její roční výkon je 12 miliónů kWh.