Velkým a dosud nepříliš zmiňovaným problémem českého vodárenství je stav a končící životnost velkých přivaděčů pitné vody. Do jejich obnovy se dosud příliš neinvestovalo a přitom je na nich závislé zásobování pitnou vodou milionů obyvatel České republiky.

Velké přivaděče jsou jednoduše řečeno velkokapacitní potrubí, která zajišťují transport pitné vody mezi jednotlivými regiony. V Česku je takových přivaděčů 10 a byly budovány většinou v šedesátých a osmdesátých letech minulého století.

„Vezmeme-li v potaz i Želivku, zásobují v České republice přivaděče pitnou vodou více než polovinu obyvatel,“ vysvětluje koordinátor pro obnovu a budování přivaděčů pitné vody MZe František Barák a dodává: „Například přivaděč, který dokáže přivést vodu z Náchodska přes Hradecko a Pardubicko na Chrudimsko je příkladem toho, jak lze vodu převádět mezi regiony. Dokážeme vodu čerpat z Chrudimi do Hradce Králové, stejně jako z Náchoda do Chrudimi.“

Vodárenské společnosti nechaly zpracovat studii, ze které vyplývá, že některé úseky zařízení bude nutné do deseti let rekonstruovat. Vlastníky přivaděčů jsou zejména města a obce nebo jejich svazky. „Některé ty svazky jsou vlastníky poměrně velkých úseků a přitom jsou samy docela malé. Čili nedokáží generovat peníze na obnovu úseku, který mu patří a přitom nefunkčnost této části způsobí nefunkčnost celého systému,“ objasnil Barák. Rekonstrukce přivaděčů se tak rozhodně neobejde bez dotační pomoci státu.

Vodohospodáři odhadují, že v průběhu příštích deseti let si nutné rekonstrukce přivaděčů vyžádají asi dvacet miliard korun. „Zde je třeba si uvědomit, že jen projekční práce přijdou na několik miliard a přivaděče musí být i během rekonstrukce v provozu,“ řekl František Barák.

Stávající nadregionální přivaděče dnes mají délku zhruba 1200 kilometrů. Podle stávajícího vývoje jednání vlastníků se státem by měly rekonstrukcí projít do 15 let.