Českým domácnostem hrozí, že budou muset zaplatit vyšší stočné – až o 1,5 miliardy korun. Důvod je jednoduchý a obvyklý – špatně připravená legislativa a její nejasný výklad, provázený rozpory mezi ministerstvy i příliš formalistickým postupem vodoprávních úřadů.

Jde, jednoduše řečeno, o vodu, která do kanalizace teče ze střech, silnic a chodníků při deštích a tání. Tato voda, které je vždy velké množství naráz, by samozřejmě doslova spláchla čistírny odpadních vod. Proto má každá čistírna takzvané odlehčovací komory, které tuto dešťovou vodu shromažďují.

Dosud to bylo tak, že české zákony dešťovou vodu z odlehčovacích komor (která je mechanicky vyčištěná v každém případě) vnímaly jako v podstatě schopnou odejít zpět do vodních toků, a to na základě stejné výjimky ze zákona, jakou měly například silnice, domácnosti, zoologické zahrady či hřbitovy. Novelizovaný zákon o vodách ale výjimku zrušil (přesněji řečeno: dle výkladu ministerstva životního prostředí se vztahuje jen na komory na kanalizacích, nikoliv na komory na čistírnách). Provozovatelé čistíren tak podali na přelomu roku 2018/19 žádosti o povolení k vypouštění dešťovky z komor do vodních toků, ale narazili na velký problém.

Vodoprávní úřady totiž požadují k těmto žádostem připojit přesná měření objemu této vody. A nestačí jim měření běžným zařízením – například plovákem s odpočtem za pár tisíc korun, ale chtějí přesná a drahá měřidla. Bez těchto měřidel žádná povolení nevydají.

Kvůli této zbytečné formalitě tak musí být každá čistírna měřidly osazena. To představuje investici, kterou vodohospodáři vyčíslili na přibližně jeden milion korun na každou čistírnu s tím, že pokud by bylo nutné udělat na této čistírně ještě přeložku kanalizace, byly by to miliony tři. Při počtu 518 čistíren v České republice to tedy jsou náklady ve výši až 1,5 miliardy korun, které se samozřejmě promítnou do ceny čištění vody. To znamená, že byrokratický rozmar zaplatí lidé v cenách stočného.

Přečtěte si také komentář k nové legislativě od technického ředitele ČEVAK a.s. Ing. Jiřího Lipolda.