Fekální revoluce. Tak se i v odborných kruzích mluví o legislativním zpřísnění využívání čistírenských kalů, kterému se budou muset vodohospodáři velmi brzy přizpůsobit.

Dnes se čistírenský kal využívá zčásti jako zemědělské hnojivo a zčásti skládkuje. To ale v budoucnu nebude možné – kvůli znečišťujícím látkám bude legislativa klást důraz na likvidaci kalů jiným způsobem. Tím bude především jejich spalování.

Podle vodárenského experta Františka Baráka i podle prof. Ing. Pavla Jeníčka, CSc. z Ústavu technologie vody a prostředí Vysoké školy chemicko-technologické, kteří byli hosty Studia iVodárenství.cz, to znamená nárůst ceny stočného.

„V České republice není dostatek kapacit na pálení kalů. To znamená, že vodárenské společnosti budou muset budovat nová zařízení, která umožní hygienizaci kalů a vysuší kal tak, aby mohl být spálen. To si vyžádá investice v řádově miliardách korun. Samozřejmě se to projeví v ceně stočného,“ uvedl František Barák. S tím souhlasí i prof. Jeníček: „Je třeba říci, že termické metody likvidace jsou nejdražší. Je na to třeba připravit spotřebitele, kterým se tyto náklady promítnou do stočného.“

Oba vodárenští odborníci se shodli v tom, že by Česká republika neměla cestu využívání čistírenských kalů jako zemědělského hnojiva úplně opustit. „Zajímavé je také to, že v pohledu na termické zpracování kalů není Evropa vůbec jednotná. Máme země – Švýcarsko, Nizozemí, Německo, Rakousko – které jdou cestou termického zpracování a budou pravděpodobně převážnou část kalů do budoucna spalovat. Na druhé straně je Velká Británie, Francie a celá řada skandinávských zemí, které zdůrazňují pozitivní efekty aplikace kalů v zemědělství. Na nás je, zda se vydáme německou nebo skandinávskou cestou, či budeme hledat nějaký kompromis,“ uvedl Pavel Jeníček s tím, že je třeba legislativně určit limity příměsí, které mohou kaly ještě obsahovat, aby byly jako hnojivo přípustné. Ty, které limity splní, pak nadále zemědělsky využívat. „Cestou z tohoto problému je nastavení jasných a reálných pravidel a limitů pro kvalitu kalů a pokud kal tato kritéria splní, není důvod jej z tohoto cyklu živin vylučovat.“ Čistírenské kaly totiž obsahují řadu mimořádně cenných živin a jejich využívání jako hnojiva je vlastně nejjednodušší recyklací těchto látek. Navíc je prohnojená půda schopnější déle zadržovat vláhu. „Pokud čistírenské kaly na pole dáme, zvyšujeme množství organických látek v půdě a tím pádem se bude i zvyšovat zachycení vody v půdě,“ řekl prof. Jeníček.

Také František Barák se přimlouvá za to, aby kaly i nadále z nějaké části sloužily jako hnojivo. „Zhruba třetinu kalů, které jsou pro to vhodné, využívat jako hnojiva pro zemědělskou půdu. Zbytek pálit, likvidovat nebo využívat například k výrobě stavebních materiálů. Samozřejmě musíme respektovat zákon a respektovat to, co vlastně kal je – je-li to surovina, která může být dále zpracovávána, nebo je-li to odpad, který musí být likvidován,“ popsal optimální vyřešení celé situace Barák.