Potřebujete víc vodu, nebo elektřinu? Pod vedením EU se může rychle stát, že nebude ani jedno. Jak je to možné?

Evropský parlament a Evropská komise, podporovány v tom některými vládami evropských zemí se rozhodly, že zastaví oteplování planety, protože Unie půjde ostatním zemím příkladem a jim nezbyde nic jiného, než se k tomuhle úsilí přidat. Z toho důvodu zdražuje elektřina, která bude zdražovat i v dalších letech s tím, jak podle vůle Evropského parlamentu bude přibývat obnovitelných zdrojů (OZE). Stejně tak budou zdražovat auta s tím, jak EP či jednotlivé vlády (Španělsko) budou omezovat a vyřazovat spalovací motory a budou nuceně zavádět elektromobily. Což bude zdražovat dopravu obecně, což se zase promítne do cen všeho, co se dopravuje. Jestli ještě někdo zavede uhlíkovou daň, zdražení bude skokově pokračovat. Zároveň se, především v zimních měsících může dramaticky nedostávat elektřiny z OZE. Což by časem – nepříliš dlouhým – měla být jediná elektřina používaná v Unii.

Pro aktivistické poslance v EP, členy Evropské komise a aktivisty napříč Evropou je to zřejmě rajská hudba. Jenže vzhledem k tomu, že země sdružené v Evropské unii produkují jen 10 procent světových emisí CO2, je zřejmé že dokud se nepřidají ty další země, toto úsilí a obrovské ekonomické oběti nemají žádný větší smysl. Pokud tedy není jejich cílem ekonomická likvidace evropských zemí, ke které vše zdražující a vše regulující ekologistické kroky směřují. Automobilky, teplárny a uhelné i plynové elektrárny by mohly vyprávět….

Jenže v Evropské unii je reálný evropský problém, bez jehož vyřešení se můžou evropské země začít sypat jako domeček z karet. V části Evropy totiž chybí voda. Španělsko, Itálie, Řecko, Maďarsko, třetina Rumunska, půlka Bulharska, čtvrtina Chorvatska a také zhruba polovina Francie, to jsou země, kterých se nedostatek vody týká. Stejně jako jihu Slovenska, větší části Česka a dokonce i tak asi pětiny Německa. Pohled na mapu indexu půdní vláhy na stránkách Intersucho.cz je dostatečnou ilustrací.

Jenže tažení proti suchu asi není tak sexy. Je při něm potřeba vysvětlovat sedlákům, co nedělají dobře (v Česku určitě), vyřazovat neefektivní a náročné plodiny (řepka je zřejmě jedním z kandidátů), podporovat vznik remízků, rušit betonová koryta a hlavně nedá se snadno pracovat se závistí a nenávistí, které lze snadno probudit, když někoho nazvete uhlobaronem, nebo energetickým gigantem. A celá snaha o zadržení vody v krajině je podstatně lacinější, než podpora obnovitelných zdrojů! Že by z toho pramenil dosavadní nezájem?

Nedostatek vody je však podstatně palčivější problém, než emise CO2. Země Evropské unie srazily své emise o podstatnou část, ve srovnání s Asií je evropská energetika a průmysl „sterilním provozem“. Takže se můžeme naplno vrhnout do snahy zachránit polovině Evropy vodu. Je to základní životní potřeba. A najednou jí je málo a prognóza vývoje není optimistická. Pokud se ovšem nezačne aktivně zadržovat voda v krajině, po čemž už nějakou dobu volají přímo vodohospodáři. Jen u toho nejsou tak vlezlí, jako to umí party aktivistů.

Program Dešťovka je dobrý začátek, ale pro celkové řešení má zcela malicherný význam. Chtělo by to také nějaké Meandrové dotace, program Nové zelené meze a tak podobně. Ve zlepšení čistoty životního prostředí už země EU udělaly nejvíc na světě. Teď se musí postarat, aby měly co pít.

Přemysl Souček, iUhli.cz