Každý vodohospodář by měl zaplesat, když se lidé zajímají o jeho práci. A to dokonce i v tom případě, že to není v dobrém. Lidé se o nás totiž moc nezajímají, alespoň ne do té doby, dokud jim teče pitná voda a odtéká ta odpadní. A to je špatně. Kdo se nezajímá, tak ani neví. Neví, kolik práce, kolik lidí, kolik různých profesí a kolik peněz je potřeba, aby ten vodohospodářský strojek běžel jako namazané soustrojí. Když se zajímají, máme alespoň možnost jim něco z té naší práce ukázat a leccos vysvětlit.

Když 30 tisíc lidí podepíše petici „Voda je život“, tak si na první dobrou myslíte, že je to skvělé. Tolik lidí si uvědomuje, že bez vody to nejde! Pak si ale petici přečtete a zjistíte, že to není ani tak moc o vodě, ale o boji petičního výboru s dvacet let starými kauzami. Že je to o volání po regulaci zisků z vody, zveřejňování informací zákazníkům, zajištění veřejné kontroly nad nakládáním s vodou a provozováním, ústavním zakotvení práva na vodu.

Kauzy jsou u soudu a ani petice ani zákonodárci, naštěstí, nemohou ovlivnit soudní moc. A to ostatní? Věci dávno vyřešené nebo v řešení. Také se, jako já, ptáte, proč se petenti vlamují do otevřených dveří? Když organizuji petici, asi bych měl znát status quo v dané věci. Když to nevím, zeptám se někoho, kdo se v tom vyzná. Asi to vidím příliš jednoduše.

Proto vidím petici jako promarněnou příležitost. Tři desítky tisíc lidí se podepsaly pod něco, co nelze nebo není potřeba řešit. Místo toho, aby se spojily síly, pojmenovaly skutečné problémy, které nás mohou v budoucnu ohrožovat, a upozornilo se na ně.

Ve výčtu požadavků pomíjím záměrně znárodnění privátních firem vlastnících nebo provozujících vodovody a kanalizace. Snad jsme, probůh, od roku 1948 ušli aspoň kousek cesty správným směrem?!

Druhou promarněnou příležitostí bylo odmítnutí petičního výboru přijít na veřejné slyšení do Senátu, protože tam kvůli pandemickým omezením nemohli přijít všichni, kteří by údajně chtěli. Na druhou stranu, kdyby chtělo přijít všech 30 tisíc petentů, tak by se tam nedostali, ani kdyby COVIDu nebylo. Celé veřejné slyšení bylo přenášeno on-line, tak ho mohl sledovat úplně každý. Tak si tak říkám, o co vlastně petičnímu výboru šlo? Skoro mi to přijde, že asi víc o popularitu, než o věc samou…

Jiří Paul

S místopředsedou výboru asociace CzWA Jiřím Paulem jsme o této věci diskutovali i ve Studiu iVodárenství. Podívejte se na záznam: