Ta naše diskuse česká
Pan ministr Brabec od loňského léta při různých příležitostech říká, že chce rozpoutat celonárodní diskusi o vodě.
Není důležité, že hnacím motorem jeho prohlášení jsou občas zmatené, jindy záměrně lživé argumenty pocházející od jednoho bojovného aktivisty, s nimiž málokdo z těch, kdo se v oboru pohybují a něco o něm vědí, může souhlasit; důležité je, že na potřebnosti takové diskuse se s panem ministrem i oni téměř jednohlasně shodnou. Na její slibované vypuknutí tedy čeká nemálo lidí (počítaje v to i mne).
Čím se toto očekávání za ten necelý rok naplnilo?
- Panem ministrem vedený úřad dal několikrát různými formami najevo, že s lidmi z oboru (a zdaleka nejde jen o soukromé provozovatele!) se bavit nebude. Je zcela pochopitelné, že názory odborné obce, v níž se u každého jejího aktivního člena nějaká spojnice na některého z provozovatelů nutně nalézt musí, každý státní úřad přebere kriticky; není však pochopitelné, že její názory vůbec slyšet nechce. Diskuse vpravdě celonárodní – ale kdo je národ, to si sami určíme.
- Jakýsi pokus o diskusi o vodě se odehrál v Poslanecké sněmovně počátkem března z iniciativy poslaneckého klubu Úsvitu. Pokus to byl nepříliš vydařený: téma „voda” zde zaznělo jako bezbřehé, žádnou myšlenkou neprovázané povídání, z něhož ani nebylo možné učinit nějaký závěr, ani smysluplně formulovat relevantní otázky. Sympaticky zaujatou informaci o obnově mokřadů na Šumavě pokazila nesmyslná úvaha o jejich kladném příspěvku k ochraně před povodněmi. K neuvěřitelně nudnému příspěvku připomínajícímu úvodní přednášku pro budoucí studenty hydrologie nešlo přiřadit žádný úmysl ani závěr. K až esotericky vyznívajícím informacím o aktivování vody může diskutovat jenom stejně technicky fundovaný a stejně zapálený specialista, na celonárodní debatu to opravdu nevydá. Jindy velmi poutavě vystupující geolog působí rozpaky, protože se na své vystoupení zjevně nestihl připravit. Informace jiného geologa o ohrožení kvalitního zdroje podzemní vody výstavbou průmyslové zóny vyznívá jako alarm – nejspíše oprávněně, ale proč zde? V jaké spojitosti s ostatními tématy? Nakonec vše vyznívá jako pozadí pro vystoupení aktivisty, který lživosti svých tvrzení obratně ulamuje hroty, když vezme v potaz složení publika. Zkrátka: z celonárodní diskuse ani jiskřička, jež pohasne dříve, než zabliká.
- O měsíc později přichází z nečekaného směru velká syntéza: Michaela Jílková k tématu říká své „máte slovo”. Úřad pana ministra Brabce vyslal svého zástupce, který říká, v ceně vody není DPH podstatné, protože jde jen o 13 %, ale zato zisk provozovatelů, ten je podstatný, přestože je někde kolem poloviny té DPH. A také říká, že je zbytečné, aby stát začal aspoň něčím přispívat na krytí nákladů, které za něj doposud platí občané (šlo o náklady vyvolané odváděním a čištěním dešťové vody z komunikací, kde stát sám sebe osvobodil od placení stočného), protože „občané by nic neušetřili, oni by jim naúčtovali více kubíků” (což je lež jako věž, opět jak vystřižená ze žurnálu aktivisty)… Rozum zůstává stát.
Přesto jsem právě u paní Jílkové zaznamenal cosi pozitivního: čest státu tu zachraňoval místopředseda sněmovny Jan Bartošek. Do provozovatelů si hodně rýpnul, ale jeho vystupování ke skutečné diskusi ze všeho nejvíce směřovalo, byť, pravda, v mezích daných formátem pořadu. Přesto mne provokuje k otázce, zda by se někdo z politiků takto rozumného smýšlení nechtěl té panem ministrem Brabcem slibované, leč dosud mrtvé diskuse ujmout?
