Vodárenská věž v Táboře prošla obnovou. Renesanční budova, která pochází ze 16. století, kdysi měla zásadní význam pro distribuci vody ve městě a byla součástí i zdejšího pevnostního systému. Dnes už nefunguje jako vodárna, město jako vlastník ji využívá jako galerii.

Co všechno se na věži udělalo? Podrobnosti sdělil stavbyvedoucí zhotovitelské firmy RE IN Patrik Brychta. Proběhla výměna oplechování, přičemž to původní bylo měděné a měď dělala vzhledově „nepříjemné“ skvrny na fasádě. Stavbaři okopali soklovou část věže a znovu ji omítli vhodným materiálem. „Jsou to speciální trassové malty, které regulují vlhkost ve zdivu a prodlužují jeho životnost,“ uvedl stavbyvedoucí.

Velkou pozornost firma věnovala sgrafitům neboli štukovým psaníčkám. „Má obnovená psaníčková sgrafita. Což je ovšem zajímavé, ony nejsou původní, ta stavba je ze 16. stolení, ale ta sgrafita jsou tam od poloviny 20. století,“ vysvětluje Luboš Dvořák, mluvčí města Tábor.

Dělníci doplnili chybějící části štukové výzdoby, odstranili mechanicky i chemicky probarvení od měděnky, odstranili lišejníky a mechy. Celou fasádu zakonzervovali a zpatinovali. Sgrafita nejsou historická, existují zprávy, že fasáda na konci 19. století byla bez psaníček. Sgrafitová výzdoba je na věži od konce 80. let minulého století. Při revizi celé stavby firma zjistila, že šindelová krytina už je dožilá, musela se vyměnit. Původní byla smrková z počátku 90. let minulého století. Novou krytinu, kterou věž dostala, tvoří modřínové šindele. Životnost by měla být kolem 50 let. Tesařská konstrukce střechy byla natřena bezbarvým ochranným nátěrem proti hnilobám, houbám a dřevokazným broukům.

Role vodárenské věže byla pro středověké město zásadní.

„My jsme nedaleko údolní nádrže přehrady Jordán, která vznikla v roce 1492, ale hospodyně si tam musely chodit pro vodu daleko a říkalo se, že nedovedeš vody na Tábor, protože Tábor leží na ostrohu, na kopci. Ale počátkem 16. století dokázal tzv. mistr vody pomocí středověkého čerpadla, tzv. trkače vytlačit z původní vodárny vodu do výšky 32 metrů. Voda se vytlačovala do této věže a pomocí dřevěného potrubí se distribuovala do deseti kašen. Sedm z těch kašen máme dosud zachovaných,“ dodává Luboš Dvořák.

Rekonstrukce byla dokončena v prosinci 2020. Cena stavby bez víceprací s DPH je 603 958,13 Kč. Vícepráce za krytinu jsou ve výši 163.632,00 Kč bez DPH. Tato cena bude ještě přičtena k ceně stavby.